Studenti architektury navrhli proměnu betonového vnitrobloku. Co budou realizovat jako první?
Proměnit nevyužitý betonový dvorek za prvorepublikovým domem v pražských Dejvicích na oázu zeleně, místo k odpočinku, dětským hrám i setkávání sousedů. Takové bylo přání jeho obyvatel a členů bytového družstva KOS na Flemingově náměstí 4. Z něj se díky spolku Bieno zrodila netradiční spolupráce s ateliérem Hany Seho a Jiřího Poláčka z Fakulty architektury ČVUT a jejich studenty. Výjimečná je především tím, že studenti proměnu dvorečku nejen navrhnou, ale i sami realizují.
S vedením tzv. design-build projektů má ateliér už zkušenosti z minulosti, kdy stejným způsobem vznikly pod rukama studentů lávky a útulny v Krkonoších, fontána na Žižkově nebo vyhlídka Oko v Nebušicích. „Najdeme téma, vymyslíme a naprojektujeme řešení, které následně i realizujeme,“ vysvětluje ve svém ateliéru jen pár desítek metrů od řešeného dvorku princip fungování projektu Hana Seho. Se spolkem Bieno Fakulta architektury spolupracovala delší dobu, až v průběhu času vykrystalizoval nápad „chytře“ oživit právě tyto sousedské prostory, po kterých se dnes prohánějí víry suchého listí a prachu a v betonových prasklinách roste mech. Místo, které nikoho neláká k zastavení, se tak postupně změní ve víceméně soběstačnou zelenou oázu. Jak bude vypadat a fungovat, to už byl úkol pro studenty ateliéru Seho – Poláček na FA ČVUT.
Voda: chytit a využít
Protože má družstvo z Flemingova náměstí naplánovanou rekonstrukci fasády a celý projekt musí studenti realizovat v rámci jednoho semestru, dohodli se všichni účastníci na tom, že do léta 2022 vznikne pouze jedna část z celého návrhu. „Bude to takový motivační kousek, zhmotnění představy o tom, jak by to tu mohlo v budoucnu vypadat,“ vysvětluje Kateřina Štědrá, specialistka na zahradní a krajinářskou tvorbu spolku Bieno. Která část projektu to bude se mají obyvatelé domu rozhodnout po prezentaci konceptu, na které se všichni aktéři setkali na začátku dubna na půdě ČVUT. Kromě žádoucího ozelenění a vytvoření prostoru pro volnočasové aktivity řešili studenti také problematiku retence a využití dešťové vody, což je téma, kterým se dlouhodobě zabývá také Bieno. Tým studentů, který se právě chystá zástupcům družstva prezentovat model svého návrhu, si tedy symbolicky říká tým H2O.
Klid a ochlazení
„Chceme vytvořit soukromí na předním i zadním dvorku, jejich propojení a místo pro setkávání, zlepšení klimatu,“ začíná svou prezentaci před pozornými diváky a pod laskavým dohledem paní docentky tým H2O. Nejprve předvedou výchozí situaci a vysvětlí, jak postupovali při rozhodování o tom, že se přední část dvorku zasvětí klidu s truhlíky, posezením, jídelním koutem a vodním prvkem. Na zadním pak navrhují pískoviště a posezení a vzhledem k jeho poloze také na slunce méně náročné rostliny. V návrhu, který se během prezentace ukazuje jako pečlivě a do detailu promyšlený, nechybí pod povrchem schované akumulační nádrže na vodu z okapů, která se bude využívat nejen na zalévání, ale budu také sloužit k tolik potřebnému ochlazení vnitrobloku ve stále teplejších letních obdobích.
Pro děti i celé vnitřní město
Nechybí ani „dřez“ na vodu z nádrže a betonový vodní prvek se systémem hrází na hraní pro děti i vytvoření příjemného klimatu. „Systematické využití vody je skvělé, budeme ji filtrovat?“, zaznívá první dotaz od obyvatele domu. „Můžeme i nemusíme, tím že jsou nádrže pod zemí, je jen velmi malá pravděpodobnost, že by se zkazila,“ říká docentka Seho. Hospodaření s dešťovou vodou, která by za normálních okolností bez užitku odtekla do kanalizace, se líbí všem. „Nadšené budou hlavně děti,“ usmívá se další zástupkyně družstva a pochvalně pokyvuje hlavou. S povděkem se setkává i idea popínavých rostlin. A není se čemu divit. Jak mi před pár týdny říkala při rozhovoru Barbora Týcová, projektová manažerka Biena, teplotní rozdíl mezi zeleným vnitroblokem a rozpálenou ulicí v létě může být i několik, klidně až deset stupňů. Efekt na vnitřní město je díky němu obrovský.
Co teď a co potom
Prezentace dál pokračuje představením jednotlivých prvků, z nichž nejvýraznější je kousek, který studenti nazývají enfiláda. Jde o kovovou konstrukci pro popínavé rostliny, která má za úkol zajistit „měkký přechod“ mezi předním a zadním dvorkem. „Srdcem“ přední části dvoru je pak těžký pevný stůl se zamykatelnými šuplíky. Součástí projektu je i posunutí vstupní branky do osy enfilády a nový důstojnější vstup ke vchodu do domu, schody navržené tak, aby se daly pohodlně používat k sezení. Publikum se zdá být spokojeno a přichází prostor pro debatu o dalších krocích. Studenti dovysvětlují jednotlivé detaily a vyjmenovávají, co zvládnout postavit sami a co bude třeba zadat odborným firmám ke speciální výrobě.
Nejdřív bude loubí
Na zástupcích domu je nyní se rozhodnout, kterou z navrhovaných částí si vyberou k realizaci jakožto iniciační. Celý projekt a jeho myšlenku a samozřejmě také rozpočet chtějí probrat s ostatními členy bytového družstva a co nejrychleji svou volbu tlumočit do ateliéru paní docentky. Ta doporučuje začít zmíněnou enfiládou, „loubím“ a pěstováním bylin v integrovaných truhlících, který propojí obě části dvorku. Sousedé diskutují také o tom, jaké práce by zvládli svépomocí a po téměř dvouhodinovém setkání se všichni aktéři budoucí proměny pomalu rozcházejí. O dva dny později pak přichází zpráva, že opravdu začne stavbou konstrukce. Je rozhodnuto. Jak budou vypadat další fáze společné práce všech zúčastněných subjektů, budeme samozřejmě sledovat i nadále.
