Eva Wagnerová, zahradní architektka, autorka projektu
Pavel Bylinský, Oddělení veřejné zeleně Brno-Střed, zadavatel
Vnitroblok Zahradnická je asi nejhezčí vnitroblok, jaký jsme kdy navštívili. Proces obnovy tu probíhal jako podle učebnice. Na začátku bylo setkání s obyvateli, na úpravách se podílela městská část i Magistrát města Brna. Realizací pozornost neustala, vnitroblok má svého správce. A problémy, které se objeví, řeší radnice ve spolupráci s občany.
Původně tu bývaly zahrádky, o které se starali obyvatelé okolních domů. V 60. letech se dostavěla budova Pedagogické fakulty MU, vnitroblok se uzavřel a zahrádky nahradila parková úprava s dětským hřištěm. Parčík si ale lidé neoblíbili a vnitroblok začal upadat. Když se v roce 2015 radnice na základě interpelací občanů rozhodla jednat, našli byste tu nepořádek, bezdomovce, plochy vyježděné od aut a tújové stěny za zenitem, kterým místní říkali urnový háj. Výhodou bylo, že díky množství starousedlíků, kteří pamatovali původní zahrádky a tvrdou ruku jejich správce, tu nebyl tlak na vytvoření parkoviště.
Na základě participace vznikly dvě varianty studie, které se představily obyvatelům. Vstřícná architektka reagovala na jejich připomínky a projekt dále upravovala - tak se do návrhu dostala třeba vinná réva. Trpělivě vysvětlovala navržené změny (např. proč je nutné kácet některé stromy) a citlivě navázala na historickou podobu.
Vznikl krásný centrální park, ve kterém si své místo najde snad každý. Tůjové lemy nahradily stříhané habrové plůtky, které zároveň po obvodě jako paravany vymezují plochy s různou náplní - květinová zahrádka, petangová plocha, hřiště na cvičení. Dětské hřiště v úplném středu i volejbalové hřiště v rohu vnitrobloku se zachovala, jen se modernizovala a získala nový umělý povrch. Přibylo grilovací místo, hrací louka i ovocný pokojík s jedlýmí keři, zimovištěm pro ježky a ještěrky a volným prostorem pro umístění pěstebních záhonů, o které ale zatím není zájem.
Množství stromů zůstalo zachováno (srdcem území je lípa, kterou objímá dřevěná lavička) a množství nových se vysadilo - kromě jiných listnáčů také sakury - reminiscence na ovocné stromy, které zmizely spolu se zahrádkami.
Vše je promyšlené do detailu, praktické a snadno udržovatelné. Dřevěné prvky, jako pergola nebo platforma zakrývající jedinou zachovanou studnu, jsou akátové a nevyžadují tedy žádnou péči. Prostorem prochází mlatové cesty, na frekventovanějších průchodech přes trávníky jsou umístěné nášlapy. Tam, kde narazily na kořeny stromů, se vynechaly. Slouží také jaké jako chodníčky propojující park s privátními dvorky. Na jediné asfaltce, která vnitroblok diagonálně protíná, se střetnete maximálně s profesorem na kole, který spěchá přednášet na fakultu.
Množství laviček, kterými je vnitroblok vybaven, stojí na česaném betonu v kovových rámech. Návštěvníci, kteří vyhledávají klid, mají k dispozici sólová křesílka. Neobvyklý a inspirativní je oplocený výběh pro psy, který je rozdělený na dvě části, aby velcí divocí psi neobtěžovali ty maličké. Nájemce objektu v majetku města recipročně nabízí obyvatelům využívání toalet.
Vše vypadá dokonale, ale i tady se vyskytly problémy, které přinášeli návštěvníci z venčí. Na základě debaty s obyvateli se proto přidala brána, která se na noc zamyká. Režim se osvědčil a do místa se vrátil klid a bezpečí.
Kateřina Štědrá, Bieno, listopad 2021