Bezpečný prostor pro sousedské klábosení, setkávání generací i dětské hry. Na ulici. Přesně to si vytvořili obyvatelé Kreuzbergu v rámci občanské iniciativy Kiezblock Grӓfekiez, která vykazála automobilovou dopravu za hranice bloku a vrátila veřejný prostor zpět lidem. O iniciativě, která vzešla odspoda od aktivních obyvatel, nám na ulici plnou hrajících si dětí přišel povyprávět Bodo Pahlke, místní koordinátor.

„Jen pověsit značky nestačí, musíte změnit celou infrastrukturu. Jinak to nefunguje,“ vypráví Bodo, který v Kreuzbergu žije od roku 2001. Potřeba potkávat se venku a zklidnění v ulicích dala v období pandemie covid-19 vzniknout občanské iniciativě, která s pomocí jednoduchých a původně dočasných opatření řekla autům své jasné ne. Respektive řekla ne transitu skrz svůj blok. A to prostřednictvím zjednosměrnění ulic a tzv. modálních filtrů dopravy, které na hranicích Kiezbloku odvádějí projíždějící auta kýženým směrem. Krom školní družiny, která se odehrává přímo před námi na ulici, tu posedávají maminky s nejmenšími dětmi, prostory určené původně pro parkování okupují zahrádky restaurací a v květináčích rostou bylinky a další zeleň.

Patnáctiminutové město

„Zorganizovali jsme otevřená setkání pro obyvatele, na kterých mohl každý formulovat své potřeby a přání,“ vrací se k začátkům iniciativy Pahlke. Jednou ze zásad, kterou chce iniciativa udržet, je koncept patnáctiminutového města, ve kterém vše, co ke kvalitnímu životu potřebujete, najdete v docházkové vzdálenosti právě do 15 minut. Auta vlastní v Kreuzbergu pouhých 16 % obyvatel, a tak se obyvatelé napříč generacemi snadno shodli na tom, že před asfaltem dají přednost nezpevněným zeleným plochám.

Auta jako absurdita

Práce, které tady místní svépomocí vykonali, nejen že spojují generace, ale také vedly k tomu, že se lidé o své okolí aktivně zajímají a udržují ho čisté. Bodo rád pracuje s daty a nelogičnost vlastnictví auta ve své čtvrti dokládá tvrzením, že průměrnému vozu zabere hledání parkovacího místa v Kreuzbergu 62 hodin ročně. Iniciativa funguje na horizontální struktuře, nemá žádného lídra a jednou za dva týdny probíhá tzv. Kietzforum, které je otevřené všem. Mezitím mohou své podněty, nápady a požadavky zaznamenávat na digitální portál.

Bezpečí pro děti

„Jsme pořád v procesu vývoje, nyní plánujeme více zapojit do veřejného dění mládež, respektive poskytnout jí prostor a nechat ji na něj působit. Také nám tu vzniká kooperativní privátní carsharing,“ pokračuje Bodo. Během teplých měsíců se na 1 den v týdnu na celé odpoledne zavře vždy jedna ulice a dává se k dispozici dětem. „Zákony ohledně aut jsou tu stále platné z doby Třetí říše, je těžké regulovat maximální povolenou rychlost na 30 km/hod, takhle jsme zajistili, že děti budou v bezpečí,“ reaguje na naše překvapení, že jsou rezidenti ochotní respektovat skutečnost, že každou středu touto ulicí prostě neprojedou.

Parkovat na ulici není fér

A pokračuje líčením dalších, ne na první pohled úplně zjevných výhod konceptu Kietzblocku. Díky tomu, že se tu 90 % obyvatel pohybuje pěšky, se tu daří malým obchůdkům, kavárnám a službám, větší podíl zeleně pomáhá snižovat teplotu. „Změna klimatu je reálná, zaměřujeme se také na hospodaření s dešťovou vodou, protože zalévat záhony pitnou vodou je hrozné plýtvání,“ pokračuje Bodo, zatímco ulice za námi se plní dětskými malůvkami křídou na chodník. A dodává, že jeho snem je pak parkovací dům, který by nahradil zbývající parkovací místa v ulicích a ty by tak mohla poskytnout prostor lidem či zeleni. „Spočítali jsme, že je to ve finále i levnější než parkování v ulicích, které navíc není fér vůči těm, kteří auta nemají,“ vysvětluje.

Kietzblock Initiative: Vykázat auta za hranice bloku a vrátit ulice lidem