Oldřichova - dům s dvorem v novém
Části Nuslí pod Nuselským mostem se někdy říká Jamrtál. Název z Němčiny lze volně přeložit jako „Údolí nářků“ a odkazuje na zpustošení koncem třicetileté války. Oproti sedmnáctému století se dnes však jedná o klidnou rezidenční čtvrť obklopenou atraktivními parky na dohled od centra. petra a Honza jsou obyvateli obou přízemních bytů se vstupy do dvora. Jak se ukazuje v řadě případů, lidé z přízemních bytů často bývají primárními uživateli dvoru za svými okny. Navíc přibývají obyvatelé, kteří byty s výhledem či vstupem do dvora či zahrady přímo vyhledávají a upřednostňují. To byl také případ zdejší dvojice tahounů.
Původně zde byl špinavý betonový dvorek s částí zahrady, po které se libovolně šlapalo. Betonový dvůr trpěl nadměrnou vlhkostí, kanálek odvodnění se opakovaně zanášel. Ve špatném stavu byla i dvorní domovní fasáda. Obnovu fasády dle dvojice místních bylo nutné zařadit v harmonogramu před proměnu dvora. Pozdější stavební ruch by totiž opět rozbil nově budované pobytové prostředí dvorku. Nezbývalo tedy, než udělat také novou fasádu. Návrh proměnu dvora vytvořil spolek Bieno na základě své dlouhodobé zkušenosti. Návrhářka Kateřina Štědrá pracovala se zadavateli formou co-designu. Vždy navrhla několik kroků a ty pak konzultovala a upřesnila se zadavateli. Postupným dolaďováním vzešel celkový návrh obnovy, který můžete najít na stránkách projektu www.vnitrobloky.cz/oldrichova.
Likvidace betonového povrchu zabrala tři stavební kontejnery suti. Vše bylo nutné vynášet ručně domem, jelikož dvůr nemá vjezd pro auta. K Petřinu milému překvapení po odkrytí betonu ležela v zemi původní kamenná dlažba. “Ve skrytu duše jsem v to doufala. Věděla jsem, že takové případy existují”, říká Petra. Část ručně štípané dlažby dodnes leží ve své původní poloze. Nebylo potřeba ji vůbec měnit, jen vyčistit. Součástí přestavby dvoru byla i přízemní přístavba k Petřinu bytu. Podle dochovaných fotografií zde přístavek k bytovému domu byl již dříve, ale v jiné poloze. Jako i jinde v centru města bylo nutné získat souhlas pracoviště památkové ochrany. Zpočátku se památkáři k přístavbě stavěli rezervovaně. Ale trpělivost a vysvětlování přináší své plody. Petra dle svých slov chodila na památkáře tak dlouho, až se jejich přístup změnil.
S financováním přeměny vedle vlastních peněz pomohly dvě dotace - od Nadace Via a Prahy 2. Na přestavbu se zde byl dokonce podívat místostarosta Jan Recman. Petra kvituje, že pomocná ruka městské části od té doby ještě posílila: “Dnes nabízejí až 250 tisíc a to je super. Navíc se dají peníze využít i na odpevnění, což byl bylo na náš beton ideální.” Navíc vyúčtování financí je prý relativně jednoduché. Spoustu věcí místní tahouni sháněli z druhé ruky. V nabídce bazarů je množství stavebního materiálu, který již nemá u svých původních majitelů uplatnění. Dají se tak prý ušetřit značné částky - a ještě lze vytvořit unikátní řešení. Svou zálibu v tradičních materiálech Petra mimo jiné zhmotnila unikátně řešenou terasou ze staletého dubu.
