Včera pro auta, dnes pro lidi. Vídeňský parkovací dům, který změnil svou cílovku

GB* je zkratka, která by se dala přeložit jako Kancelář jemné obnovy města a jde o servisní organizaci města Vídně. A již 50 let se zabývá obsahovou a technickou stránkou projektů týkajících se bydlení, životního prostředí a sousedství. Barbara Mayer, krajinářská architektka organizace nám představila jeden z nich. Hlavní roli v něm hrají symbolicky garáže. 

„Máme tu o několik stupňů méně než v okolních ulicích, lidé se sem chodí nasvačit a ochladit,“ vysvětluje nám před betonovou stavbou v 16. vídeňském okrsku. Staré několikapatrové garáže, do kterých se dnešní auta už nevejdou, měl GB* původně „jen“ opatřit zelenou fasádou a přidat pár okrasných záhonů a parkletů namísto parkovacích míst pro auta. „Sice jsme to dělali víceméně na koleni, ale povedlo se,“ usmívá se architektka v ulici, kde se pět parkovacích míst proměnilo na místa pro zeleň a odpočinek. Jenže u toho nezůstalo. V domě, který někdy v budoucnu čeká demolice, se rozhodli vybudovat něco minimálně stejně cenného. 

Chceme, aby lidé byli aktivní

„Každá čtvrť v husté zástavbě potřebuje prostor pro sousedské aktivity. Místo, kde mohou lidé dělat hluk, aktivity náročné na prostor, nízkoprahové centrum, kde se mohou sdružovat a společně se pak zapojovat do veřejných procesů,“ vysvětluje Barbara. A parkovací dům, který nikdo nepoužívá, si o takové využití doslova říkal. „Chceme lidem ukázat, že mohou začít i sami a bez nějakého speciálního know how, že my jim rádi pomůžeme a poradíme,“ pokračuje Barbara. A tak se v jejím týmu v GB* rozhodli, že opuštěné garáže otevřou místním. Radnici je podpořila, stejně jako developer, který tu někdy v budoucnu hodlá stavět obytný dům. 

Zelená fasáda garáží ochlazuje celou ulici

V roce 2020 do projektu doslova vletěla pandemie koronarivu, nakonec se přece jen podařilo garáže nabídnout lidem. A ti se jich velmi rádi ujali. „Dnes sem má přístup zhruba 120 místních a my plníme jen roli domovníka. O tom, co se tady bude dít, si rozhodují sami,“ pokračuje Barbara Mayer. A děje se tady ledacos. Kurzy jógy i taekwondo, swapy oděvů, opravy a servis kol, turnaje v ping pongu, komunitní zahradničení včetně včelaření i projekce filmů. Funguje tu galerie i sklad nářadí, dílna s ponky, sítotisk a další workshopy, v létě kino a lezecká stěna. „Všechno, co tady vidíte, sem lidé přinesli sami,“ doplňuje Barbara. 

Pět parkovacích míst nahradila zeleň

Propojovat místní a úřady

Každý večer v devět hodin se brána garáží automaticky zavírá a problémů s vandalismem tu mají minimum. Lidé oceňují, že tu mohou být, a GB* plní roli prostředníka mezi nimi a úřady a každý čtvrtek tu na infostánku poskytuje poradenství každému, kdo o to stojí. Některé akce tu pořádá i místní radnice. Celá naše exkurze, kterou za dobrou praxí a inovacemi pro lepší klima ve městech vyvezl pražský spolek Bieno, je místem s celým jeho „chalupářským“ chaosem dojatá a Barbara jen skromně dodává, že jde jen o jeden z mnoha projektů, které se díky GB* dočkaly realizace za podpory vídeňského magistrátu na obnovu města. 

Agentura, která již 50 let prosazuje město pro lidi, se podle jejích slov od té doby dost proměnila. „V 70. letech jsme stáli na straně občanů, dnes se věnujeme hlavně participaci a zapojujeme je do veřejných procesů. A tohle je cesta a dobrý prostředek, jak toho dosáhnout,“ říká Barbara. Způsob, jakým se město Vídeň věnuje potřebě měnit město tak, aby vyhovovalo potřebám lidí v 21. století, je velmi přátelský. S kolegyní myslíme obě na to, co by na takové cool prostory se spoustou možností volnočasových aktivit řekli naši teenage synové. A shodujeme se na tom, že by byli nejspíš na nadšení. 

A co bude, až to skončí?

GB* pečuje o blaho lidí v šesti vídeňských okrscích v centru a dalších pěti na periferiích. A svou práci berou velmi vážně s výhledem do budoucnosti. „Důležité je pro nás to, že sem má každý přístup zdarma. Ano, je to sice práce, ale má smysl jí dělat proto, aby místní komunita zůstávala semknutá a silná. Až to tady skončí, věřím, že bude tak silná, že se jen posune někam jinam a pokvete,“ uzavírá Barbara.